Metoda užívaná v ↗etymologii, při které se spolu se slovy zkoumají i věci jimi označené. Původně jazykovědný směr nazvaný podle titulu jeho publikačního orgánu Wörter und Sachen (s podtitulem Kulturhistorische Zeitschrift für Sprach- und Sachforschung), který od roku 1909 vycházel v Heidelbergu. Časopis byl nazván podle série článků, které pod stejným názvem uveřejňoval od roku 1904 R. Meringer v časopise Indogermanische Forschungen. Snahy spojit výklad slov se znalostmi reálií jsou staré (již Grimm, později Schrader), důsledně je však prosazuje až směr W.u.S. Jeho působení znamená rozmach etymologického bádání opírajícího se o výsledky archeologie, kulturní historie, etnografie, etnologie, přírodních věd aj. V etymologických studiích se často metoda W.u.S. projevuje tím, že výklad slov je spojen s obrázkem reálie. Např. spojování č. plot se slovesem plést odráží starou techniku zhotovování plotů, známou u všech Slovanů: mezi kůly vraženými do země se proplétalo proutí; souvislost slova plot s plést dobře ilustruje stč. oplésti plotem ‘oplotit’. Viz obr. 1. Podobně se o znalost staré reálie opírá spojení č. adj. červený se subst. červ, červec: z určitých druhů červců se získávalo (a dosud získává) červené barvivo. Dále, č. vlna (< psl. ⁺vьlna) se vysvětluje z ie. kořene ⁺u̯el‑ ‘rvát, trhat’: původně byla totiž vlna ovcím vytrhávána (podobně jako husám peří); na stejnou techniku ukazuje i č. rouno ʻovčí vlna s kůží’ (< psl. ⁺runo), jež souvisí se slovesem rvát. Č. most souvisí se slovesem metat ‘házet’: naši předkové, pokud potřebovali přejít přes vodní tok, nezaráželi podpěry do dna a nestavěli most v té podobě, jak to známe dnes, ale klády pouze přes potok n. řeku házeli; tuto starou reálii reflektuje fr. jeter le pont ‘stavět most’ (fr. jeter ‘házet, vrhat, metat’). Č. věž, dial. veža, se spojuje se slovesem vézt: ✍Meringer (1906) vysvětloval slovanské věža, které označuje v různých slovanských jazycích různé druhy obydlí (v slk. dial. ‘kuchyně’, r. dial. ‘bouda, chatrč, kočovnické obydlí’, dl. ‘obytný dům’ aj.), jako ⁺‘pohyblivý dům’. Opíral se přitom o reálii, donedávna doloženou u Slovanů na Balkáně: primitivní domek na saňovém podvozku, který je možno zavézt, kam je třeba (v létě na pastviny apod.); domek mohl být úzký a poměrně vysoký, odtud i význam ‘věž’; viz obrázek 2. Metodu W.u.S. používal na počátku 20. stol. také rakouský romanista a indoevropeista Schuchardt (jeho práce mají zásadní význam pro vznik ↗onomaziologie), v 2. pol. 20. stol. zejm. něm. lingvista Trier, ve slavistické etymologii Machek a Němec (ten např. stč. název zbraně palice spojuje se slovesem pálit na základě znalostí staré technologie tvrzení dřevěných zbraní opalováním, viz ✍Němec, 1983), v indoevropeistické a slavistické etymologii např. Ivanov aj.

Obr. 1: plot (H. Janyšková)

Obr. 2: dům na saních – Černá Hora (✍Meringer,1906:408)